Nobelovka

8.10.2018 14:19

Nobelovu cenu za ekonomii, oficiálně nazývanou Cenou Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku A. Nobela, letos získali William D. Nordhaus z Yale University a Paul M. Romer působící v současné době na Stern School of Business in New York. Oba dva získali cenu za práce na implementaci stěžejních otázek týkajících se klimatických změn a technologických inovací do teorií hospodářského růstu.

Na tiskové konferenci k udílení ceny bylo řečeno, že i přesto, že Nordhaus a Romer se ve svých pracích přímo neprolínají, mají společný právě zájem o ústřední otázky dlouhodobého hospodářského růstu a impelemntaci důležitých otázek do růstových modelů.

William D. Nordhaus (mimo jiné spolu s Paulem Samuelsonem autor pravděpodobně nejslavnější ekonomické účebnice všech dob), začal na enviromentálních tématech pracovat v 70. letech minulého století, kdy se snažil změřit ekonomické náklady globálního oteplování. V této snaze zkonstruoval kvantitativní modely, které determinují nejefektivnější cesty jak si poradit s globálním oteplováním. Mimo odborných článků se Nordhaus věnoval také přiblížení svých prací širší veřejnosti prostřednictvím několika knížek věnujícím se klimatickým změnám. Spolu s dalším laureátem Nobelovy ceny J. Tobinem také v roce 1972 zkonstruoval Index udržitelného ekonomického blahobytu. Nordhaus celý svůj profesní život kritizuje ukazatele používané jako proxy bohatství jednotlivých zemí (HDP, HNP apod.), které jsou podle něho příliš zjednodušující a neuvažují mnohé další hůřeji kvantifikované vlivy jako je například právě kvalita ovzduší.

Paul M. Romer, který tento rok odešel z pozice chief ekonoma Světové banky, Nobelovu cenu dostal za svoji práci na tématu technologií v hospodářském růstu. Jak jistě ví každý student ekonomie, kánonický Solowův model hospodářského růstu uvažuje klíčový determinant hospodářského růstu – technologický pokrok (nazývaný taktéž total factor productivity neboli TFP) – jako exogenní veličinu. Tzn., že naprosto stěžejní proměnná určující hospodářský růst, není v modelu vysvětlená a de facto v Solowově modelu padá z nebes. Paul M. Romer tak přispěl v teorii hospodářského růstu právě endogennizováním technologického pokroku. V práci (1986 a 1990) Paula Romera, na které začal pracovat v rámci své disertace pod vedením Josého Scheinkemana a Roberta Lucase, je technologický pokrok determinován jednáním ekonomických agentů a stává se tak vysvětleným v rámci modelu za pomocí investic do výzkumu a vývoje. Paul Romer je tak jedním z klíčových představitelů tzv. endogenní teorie růstu.

František Mašek
Dozor nad Fio banka, a.s. vykonává Česká národní banka.
Prehlásenie